Stará láska nerezaví

22.02.2014 12:03

Když jsem se po 18-ti leté odmlce vrátil v roce 2012 opět k chovu siamských žlutých, myslel jsem, že mé poznámky z devadesátých let jsou již nadobro ztraceny. Naštěstí je čas od času nutno provést velký úklid a starý záznamník v bílých deskách, jakoby zázrakem, vyplul na denní světlo. Dal mi příležitost zavzpomínat na mé začátky s tímto plemenem a na skutečnosti, jež jsem dávno zapomněl. Dal mi i příležitost zvěčnit pár starých poznámek na těchto webových stránkách.

V roce 1989 jsem začal ve Vidči stavět rodinný dům a konečně se po 13 létech v bytě znovu přemístit na vesnici a zase začít využívat možnosti, které venkovské bydlení skýtá. Všude byla možnost sušení sena, prostorná stavební bouda umožňovala jeho uskladnění a i hranolků a desek se na stavbě vždy najde dostatek. Rozhodnutí obnovit chov králíků, který jsem po přestěhování do Rožnova pod Radhoštěm musel na 12 let přerušit, na sebe nedalo dlouho čekat a prvních 6 kotců brzy stálo. K nim na jaře 1990 přibylo dalších čtrnáct.

První obyvatelkou byla samice Nb, které děti dali jméno Mišutka. Znovu jsem obnovil členství v ČSCH (nyní ve Vidči) a protože jsem se dobře znal s rodinou Huberta Dufka z Hutiska, slovo dalo slovo a Hubert mi zajistil zapůjčení tří kusů Siamských žlutých, jejichž chov byl stejně jako v současnosti v republice velice málo zastoupen. Již v únoru 1990 přibyl do mých, ze stavebního materiálu stlučených, králíkáren zapůjčený chovný kmen 1.2 Siž, z toho 1.1 od př. Vladimíra Malečka z Bujesil u Kozojed a 0.1 od př. Boženy Komínkové z Nové Vsi u Skalné. Po získání několika vrhů jsem zapůjčený materiál vrátil a mláďata použil pro další chov.

Kolekce z těchto mláďat byla vystaveno počátkem září na výstavě v Zubří, kde získala ohodnocení 94-93-93-93 a čestnou cenu. Po výstavě jsem se kontaktoval s př. Ing. Sekaninou z Telnice. Informoval mne o přípravě nového vzorníku. Jedním z názorů té doby, o němž se uvažovalo, že bude zapracován do nového vzorníku, bylo, že by neměl být vyžadován tmavší hřbetní pruh a přednost bude dávána zvířatům světlejší barvy bez skvrn a pigmentace ve hřbetní oblasti. Názory se postupem let tříbily a méně výrazný, asi 8 cm široký, hřbetní pruh patří v současném vzorníku k požadovaným siamským znakům. Navázán byl i úzký kontakt s paní Komínkovou, která byla v té době majitelkou jediného plemenného chovu Siž u nás Zjistil jsem, že Siž chovali i př. Severa z Velatic a př. Dušan Jindra z Ketkovic (ten měl v té době i Sim - snad jediné v ČR), ale po moru v roce 1989 museli tyto chovy zlikvidovat.

Na okresní výstavě ve Vsetíně 12.10.1990 získala mláďata po samici od pí. Komínkové 93-93-94 b. Problémy té doby byly měkčí ucho, nepružná srst. Druhá kolekce byla značně nevyrovnaná 89-94-91 b.

Patrné bylo, že posuzovatelé Siamáky nemají možnost příliš vídat. Rozdíly v hodnocení na různých výstavách byly markantní. Následovala výstava ve Slavkově u Brna (14.12.1990). Zde např. 94b. kus ze Vsetína dostal výluku a celá lepší vsetínská kolekce pak 91-91-92 b. Vystavena byla i nová, dosud nevystavená kolekce, která dostala  3 x 94 bodu, z toho jeden kus pak získal ČC.

Přínosem výstavy pro mne bylo i kontaktování Klubu kuních a ruských králíků, jehož výroční schůze jsem měl možnost se tehdy zúčastnit. Na schůzi jsem přednesl požadavek o přijetí plemene siamských do klubu kuních a ruských, kam geneticky patřily (v té době byli siamáci zařazeni pod klub Marburských. Později př. Brodecký se s klubem Marburských kontaktoval a klub Ku a R se rozrostl na Ku-R-Si). Seznámil jsem se rovněž s př. Přibylem z Kyjova, s nímž jsem pak nadále úzce spolupracoval.

Počátkem roku 1991 (5.února) jsem získal povolení pro výzkumný chov Siž (plánem bylo zopakovat původní Fingerlandův postup přes Du a Kuh) a již předtím, koncem roku 1990, začal zajišťovat nový chovný materiál.

  • 1.0 Du (po předcích ze SRN) jsem získal od př. Filipa Moještíka z Frýdku-Místku (94b a ČC z výstavy 2.11.1990 - již nevím kde to bylo)
  • 1.1 Siž byly objednány od paní Komínkové s dodáním v 3/1991.
  • 0.1 Kuh horší kvality (90b.) byla zakoupena ve 12/1990 - chovatel Zdeněk Šalamoun Hlinsko. Jinou Kuh jsem v té době bohužel nemohl sehnat, ale o dalším materiálu jsem jednal s př. Hedvábným. To se nakonec podařilo a dorazily mi dvě překrásné 94b. samičky po matce zařazené v plemenné knize (chovatel Milan Hradec, M.Boleslav).
  • posledním kusem pro výzkumvý chov pak byla vítězná samička (Kuh) z klubové výstavy ve Slavkově 1991: Na této samičce a samicích od př. Hedvábného jsem později stavěl celé šlechtění nové krevní linie.

Pro rok 1992 se chovný materiál ustálil na 1.0 Du, 2.0 Siž, 0.1 Siž již po F1 křížení, 0.1 Kuh (S37), 2.5 celočerní F1 z křížení. Řadu dalších celočerných F1 jsem poskytl i těm známým, kteří chtěli na křížení spolupracovat. Chovné páry 1.1 jsem zaslal př. Přibylovi, Komínkové a Haně Tiché z Manušic. V roce 1992 byla získána nová krev Siž, ovšem jen v minimálním rozsahu (0.1 93b (nová krev) + 0.1 z křížení F1 X Siž(polonová krev)). Tyto kusy nebyly nijak zvlášť kvalitní, měly problémy se srstí a delším uchem.

V létech 1993-4 šlechtění pokračovalo a bylo získáno několik dalších kusů Siž. Současně se ale vynořil další výrazný nepříjemný faktor a to časově náročné podnikání s nutností neustálého několikadenního cestování po republice. Na systematickou práci nebyl čas, běžnou starost o chov převzala tchýně, zanedbalo se očkování a trest se projevil v zápětí. V polovině roku 1994 se objevil mor, který zdecimoval většinu chovu. Něco málo převzal př. Přibyl, zbytek šel na porážku a chov Siamských ve Vidči byl na dlouhou dobu přerušen. Záznamy z té doby již nemám, tudíž ani přesná data událostí jak probíhaly.

Léta běžela, internet přinesl informační revoluci, z mého podnikání postupně vymizela nutnost mnohadenních cest po republice a někdy kolem let 2008-10 s blížícím se důchodovým věkem se začaly vkrádat myšlenky na reinkarnaci plánú se Siamáky. Vybudováno nebylo nic, vše zavál čas, bylo nutno začít úplně od začátku na zelené louce. Ale to již je jiná kapitola.